Napsali o nás

Na vlastní kůži: Tantra pro gaye

Padám odsud. Už mi zbývá jen jedno krátké sezení a rozloučení se se všemi. Pár dalších minut vydržím. Mám za sebou celý víkend, posledních pár chvil mě nezabije. „Jedno je jisté. Víkend strávený s vámi pro mě byl obrovskou zkušeností a ukázal mi řadu věcí, které z hlavy jen tak nedostanu. Díky.“ Dokončuji svou řeč ve skupině a dávám se na úprk. V minutě mám sbalené všechny své věci. Něco uvnitř mě jako by křičelo: „Padej! Zmiz odsud, jak nejrychleji můžeš! Dělej!“ Poslouchám, schody beru po dvou. Vmžiku vycházím z budovy a mířím co nejrychleji zpět směr Praha. V hlavě si potřebuji utřídit myšlenky a pocity posledních dvou dní. Dní strávených na kurzu tantrické masáže pro gaye.

O tantře jsem tušil asi tolik, co většina mého okolí. Věděl jsem, že jde o východní filozofii, ke které patří masáže, dlouhý sex a samozřejmě vonné tyčinky a oleje. Dost možná i proto jsem se rozhodl rozšířit si obzory a zkusit na vlastní kůži prožít víkend ve skupině mužů, kteří tantru poznávají. Má očekávání se pohybovala velmi blízko nule, od čehož se odvíjel čistě pragmatický pohled na celý pobyt. V plánu jsem měl přijet, vidět, popsat a zmizet. Povedla se mi pouze první a poslední fáze.

Kurz probíhal v budově Staré radnice v Brně. Krátce před desátou ranní se všichni účastníci setkali přímo na místě. Skupinu tvořili různorodí muži. Společnou měli sexuální orientaci, náklonnost k východním myšlenkovým směrům a zájem o duchovní stránky života. Jak se později ukázalo, výborné spojení, představující základ vnitřně obohacujícího zážitku. Ten ovšem v informačním e-mailu pro účastníky nikdo nezmiňoval. 

Během krátké doby se nám podařilo vytvořit velmi přátelskou atmosféru, díky které jsme se všichni snadno uvolnili. Většinu času jsme trávili v meditační místnosti vyzdobené tematickými malbami, svícny, kadidelnicemi a šátky sarong – typickými kusy oděvu, které při správném provádění tantrické masáže nesmí chybět. Po úvodním představení následovala řada fyzických i dotekových cvičení. Praktikovali jsme cviky vycházející z taoismu (další z východních filozofických směrů) s cílem uvolnit tělo a mysl, ale i „masáž nanečisto“. Ta se od té „načisto“ lišila pouze tím, že jsme zůstali oblečení a vynechali intimní partie.

Pochopitelně mě hned napadlo, co budu dělat, pokud si za partnera pro masáž vylosuji toho či onoho, se kterým bych natolik intimní proces vyloženě nechtěl absolvovat. Až později mi došlo, že to, co je na povrchu, může být matoucí a často pouze zakrývá pravou tvář člověka. V případě mého partnera osobnost s nesmírně velkým srdcem...

Překvapující pro mě bylo, že tato masáž pro mě byla příjemným zážitkem i přesto, že bych si svého masážního partnera za normálních okolností asi nevybral. Ale na kurzu nezáleželo na tom, jak kdo vypadá. Účastníci kurzu jeden k druhému přistupovali tak, že člověk není definovaný jen fyzickým tělem. To pro mě mělo spíše abstraktní význam.

Během několika hodin jsme se navzájem lépe poznali a dokázali jsme spolu mluvit i snáze se navzájem dotýkat. Atmosféra ve skupině byla uvolněná, celým sálem proudila příjemná energie, která na našich tvářích vytvářela úsměvy. Požadovaného cíle jsme evidentně dosáhli. Dalším bodem na programu byla masáž „načisto“. Polilo mě horko. I když jsem se cítil příjemně, nestačilo to k tomu, abych v sobě sebral dostatek odvahy a svlékl se. Úplná nahota byla sice dobrovolná, ale pro masáž nezbytná... Nevím, jestli za to mohla atmosféra, nebo jsem jen nechtěl zůstat jediný oblečený, který zůstane stranou dalšího dění, ale nakonec jsem se svlékl. 

Celá masáž trvá asi dvě hodiny a v jejím průběhu masér za pomoci jemných vědomých doteků, pavího pera, oleje a dalších „nástrojů“ uvolní celé tělo. Nejprve záda, pak hrudník, nohy... a ve finále se přechází k masáži intimních partií. V průběhu této fáze se nashromážděná sexuální energie v oblasti lingamu (symbol, kterým hinduisté uctívají boha Šivu, v tantrické terminologii označuje penis) rychlými táhlými pohyby přesune na hrudník, do oblasti srdce, kde se dále rozmasírovává. A právě v této fázi nastává okamžik, kdy i ten největší skeptik jako já přestává všechny okolní vjemy racionalizovat a je nucen čelit pocitu, o kterém do té doby ani nevěděl, že vůbec existuje.

Pocitu, který konkrétně v mém případě generoval smíšené dojmy. Na jedné straně stál velmi intenzivní prožitek, příjemný, blízký tomu ze sexuálního uspokojení, jen silnější a delší. V kontrastu k němu se vzápětí dostavil zvláštní pocit. Nečekaně jsem stál tváří v tvář zjištění, že to, co skutečně postrádám, je v naprostém rozporu s tím, co vědomě hledám. A fakt, že jsem z nějakých důvodů nebyl schopen tento rozpor identifikovat dříve, ve mně vyvolal náležité pocity sklíčenosti. Následujících dvacet minut jsem strávil nehybně na podložce ve snaze zklidnit své roztřesené tělo a především mysl, která dostala pořádnou facku. Asi aby se probrala...

„Kluci, kteří jsou promiskuitnější, mohou v tantře najít přesně to, co při neustálém hledání sexuálních příležitostí nenajdou – určitý druh lásky, propojení pudovosti a srdce, pozornost a naplňující rozkoš. Najdou hlavně lásku k sobě a potom už nemají takovou potřebu pořádat sexuální hony,“ dovídám se při večerní diskuzi od Davida Kopeckého, organizátora kurzu. Ještě včera bych měl další upřesňující otázky, nyní jen přikyvuji, že rozumím...

Začínám chápat, že řada věcí, které v životě často hledáme a nemůžeme najít, se nenachází někde jinde, v prostoru pro nás zdánlivě nedosažitelném, ale v nás samotných. Jen o tom nevíme. Tantra nám neřekne, co máme dělat. To, co nám tento starodávný rituál dokáže pomoci odhalit, je správný úhel pohledu na problémy, které nás trápí a zdají se nám neřešitelné. Nemusí přitom jít ani o nic zásadního. Leckdy se stává, že nás vědomí klame a my o podnětech, které nás ovlivňují, nemáme ani potuchy. V těchto i jiných případech může tantra rozsvítit světlo tam, kde nevidíme.

Text: Jakub Starý, šéfredaktor LUI magazín, 19.11. 2012

Gay tantra. Je jiná?

Dřív jsem chápala Davidovo aktivity s TantraFlow v oblasti bi-gay tantry jako samostatnou disciplínu v té naší tantrické české rodině. Ano, doteď uznávám jasné technické a sociálně kulturní specifiky, ale v tom podstatném a hlubším to vlastně přestávám vydělovat. Je jedna sexuální energie v nás, čistá, životadárná, ohnivá, potěšující. Způsoby, jak se k ní dostat, jak ji zažehnout, prožívat, jak ji realizovat, jsou pak jiné nejen u komunity gayů, lesbické, ale vlastně naprosto u každého jednotlivce.

Všude najdeme odlišný spouštěč naší sexuální energie, jinak namíchaný předchozími zkušenostmi, rodinou či karmou. Jsou to jen trochu odlišné cesty k té naší nejčistější esenci. Máme všichni stejnou zranitelnost, stejné černé díry v srdci, stejnou potřebu lidského soucítění, odstranění masek a škrabošek, ve kterých už se nám nechce moc pobývat. Dotek, tantra, potěšení, extáze – to vše je silný prožitkový nástroj v našem hledání, propadech, vítězství či nedůvěře, ať milujeme muže, ženy nebo oboje. Jsme všichni namícháni z „vnitřní ženy“ i „muže“, ať máme přiděleno shůry tělo mužské či ženské. Tak se možná dorovnáváním či převrácením těchto pólů v běhu života můžeme dočkat toho, že nás může přitahovat v některé jeho etapě stejné pohlaví, nebo obě zároveň. Aspoň nám ženám se to občas stává, a není to také špatně. Proto už nic tak kategoricky nerozděluji.

A přesto cítím, že v jistém smyslu je tato oblast „pole neorané“ a věcí výjimečnou. Kdo se mu bude s láskou a pochopením věnovat, může pocítít velkou návratnost své duchovní investice. Považuji své kamarády gaye za skupinu velmi soudržnou, stmelenou jistou výlučností (jako jsme ostatně i my, co jsme si vybrali tantru ) a bojem o své místo na slunci se všemi předsudky, posměchem a nepochopením často těch nejbližších členů rodiny.

Snad už postupně začíná ustupovat ona „malost “ a strach společnosti z toho, co je jiné. Tantra, jak ji v prostředí gayů cítím já, pak může kromě všech těch nádherných věcí, co obecně člověku dává, přinést právě do téhle skupiny plnou akceptaci, která jim dovolí si vědomě a s potěšením užívat to, čím jsou. V tomhle láskyplném hravém sebepřijetí „jiné“ sexuality a její kultivaci, vidím velké možnosti působení. Je to asi výzva a učitelský úkol na celý život...

Autorka PhDr. Helena Křováková je lektorkou.